Tři odlišná řešení, jak si plasty nezničit planetu

„Já bych to pálil“

„Já bych to pálil,“ to jsou slova Petra Tulacha, našeho kolegy, která nás vedla k podrobnějšímu zkoumání problematiky pálení plastů. V dnešní době jde do evropských spaloven, které jsou určeny k výrobě elektrické energie pomocí tepla a páry, víc než 42 % plastového odpadu. Zajímavé je, že plast je energeticky hutnější než uhlí. Jednou z největších překážek, které musí spalovny překonat, je cena samotné spalovny a jejího provozu. Díky tomu je spalování dražší než skladování plastů na skládkách.

Spalovny jsou schopny vytvořit elektrickou energii pro desítky tisíc domácností. Výzkumy ovšem ukázaly, že recyklace je stále energeticky výhodnější, díky ušetření energie k těžbě fosilních paliv pro výrobu nových plastů.

Dopad pálení plastů na životní prostředí je stále menší a menší. Například spalovny odpadu v USA v roce 2017 vyprodukovaly víc než dvojnásobek oxidu uhličitého než spalovny plastů.

Poměrně novým způsobem, jak zpracovávat plasty, je pyrolýza. Jedná se o technologii zpracování odpadu pomocí tepla za minimální přítomnosti kyslíku. Dochází ke vzniku pouze nepatrného množství oxidu uhličitého a toxických látek. Tímto způsobem lze z plastů vyrobit například naftu nebo produkty petrochemie zahrnující nové plasty. Hlavním problémem tohoto postupu zůstává cena, která je v porovnání s výrobou nafty z fosilních paliv stále vyšší.

Ekonomika recyklovaných plastů

Poslední výzkumy ukazují, že pouze 9 % plastu je zrecyklováno. Důvodem tohoto nepoměru je hlavně cena. Náklady na výrobu „nových plastů“ jsou nižší než recyklace již existujících. Andrew Forrest, spoluzakladatel Minderoo Foundation, přišel s řešením tohoto problému. V rámci projektu Sea The Future oslovuje velké společnosti, aby nepatrně zvýšily cenu výrobku v nově vyrobených plastech – pro představu o přibližně 1 cent. Díky tomuto navýšení se vyrovnává cena mezi nově vyrobenými a recyklovanými plasty. Tyto výdělky jdou následně na rozvoj technologií v oboru recyklace plastu. Pro vzbuzení většího zájmu je projekt transparentní, dochází tedy k marketingovému boji mezi velkými firmami. Díky této transparentnosti můžeme i my zamezit zbytečné výrobě nových plastů tím, že podpoříme společnosti, které se do projektu Sea The Future zapojily. Dalším aspektem celého projektu jsou nové pracovní možnosti. Vznikají pozice tzv. sběračů, a to v zemích, kde je plastový odpad zásadním problémem. Oblasti s největším plastovým znečištěním jsou zároveň chudé, a tak je každá nově vzniklá pracovní příležitost vítaná.

Plastové znečištění

Organizace The Ocean Cleanup se zabývá odstraněním plastového znečištění v řekách a oceánech. Vynalezla systém čištění řek, aby byl plast zachycen ještě před dosažením oceánu. V první části tohoto projektu zmapovala znečištění všech světových řek. Z výzkumu vyplývá, že pouze 1000 světových řek, což je zhruba 1 %, může za 80 % znečištění oceánu.

Mezitím se pustila do vývoje čisticího systému. A na konci roku 2019 představila The Interceptor – plovoucí stroj s úložnými kontejnery a systémem sbírání plastů. Pomocí bariér jsou plasty proudem řeky svedeny k Interceptoru a přepravním pásem vyvezeny ke kontejneru. Bariéry jsou zároveň na řece umístěny tak, aby nebránily v průjezdu lodím. The Interceptor již aktivně čistí řeku Klang v Malajsii, Cengkareng Drain v Jakartě, deltu Mekongu ve Vietnamu a poslední putuje do Dominikánské republiky na řeku Rio Ozama.

Cílem organizace The Ocean Cleanup je vyčistit 90 % znečištění oceánů, na kterých má rozmístěno celkem 15 čisticích systémů, a do roku 2025 vyčistit všech 1000 nejznečištěnějších řek.

Recyklovat, pálit a odstranit již vzniklé plastové znečištění. Každé řešení se nabízí v jiné fázi „života plastu“, ale všechna nás vedou k čistšímu a šetrnějšímu životnímu prostředí. Pojďte se zapojit i vy! Podpořením projektu The Ocean Cleanup, recyklací plastů, nebo ještě lépe jejich částečnou eliminací z vašeho života.