Logistika výrobních podniků a současné problémy dodavatelských řetězců

Do této relativně příznivé situace ale vstupují naopak negativní faktory:

• rostoucí inflace (míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku ukazuje nárůst z 2,9 % v říjnu 2020 na 5,8 % v říjnu 2021);
• raketový vzestup cen energií (bydlení, voda, energie, paliva v říjnu meziroční nárůst 1,8 procentního bodu);
• ceny vstupních surovin (průměrné tempo růstu indexu cen v lesnictví – vlastníci, úhrnem jehličnaté a listnaté dřevo za první tři čtvrtletí 2021 je 121,3);
• ceny dopravy (meziroční nárůst 1,3 procentního bodu);
• i ceny práce (index cen stavebních prací v září 2021 meziročně +6,8 %).

Zdroj: ČSÚ

K tomu se již tak drahé suroviny a materiál stávají nedostatkovými a výroba se navíc potýká i s nedostatkem personálu, přepravních i skladovacích kapacit. Do potíží se dostává i tzv. vedlejší produkce. Příkladem je aditivum AdBlue, jehož výroba byla zásadně omezena v souvislosti s útlumem či dokonce zastavením výroby umělých hnojiv. Na podnikání většiny společností má větší či menší vliv také enormní tlak na razantní snižování emisí. Čím dál hlasitější jsou zmínky o tom, zda nastavená rychlost snižování emisí není příliš vysoká a zda dotčené ekonomiky budou schopny všechny nezbytné investice a inovace realizovat, aniž by to ohrozilo existenci subjektů, které v daných ekonomikách podnikají.

Výsledkem této situace jsou místy paradoxně rostoucí zásoby, neboť firmy skupují a hromadí suroviny či zboží takzvaně „na sklad“. Tím rychle obsazují volnou skladovací kapacitu, které je rovněž nedostatek. Již nyní jsme v ČR na úrovni historicky nejnižší neobsazenosti skladů. Pro Prahu to například znamená, že její spádová oblast pro skladování se rozšířila na 30–50 km od hlavního města. Náklady na dopravu tím opět narůstají, nehledě na nedostatečné kapacity spedičních firem.

Krize nám ukazuje, že maximální zeštíhlování při zásobování výroby s sebou nese i značné riziko. Pokud jsou zásoby nastaveny na absolutní minimum, bude se podnik v případě výkyvu velice rychle potýkat s nedostatkem. Vytváří se tak prostor nejen pro hledání alternativ v podobě nových dodavatelů, ale i pro inovace a hledání nových materiálů. Někteří výrobci v nouzi přistupují k segmentaci výroby a vyrábějí pouze to, co jim umožňuje dostupný materiál či komponenty. Jiní se mohou rozhodnout využít příležitosti k odstávce výroby. Existují však také nástroje na takzvané dynamické řízení zásob – pokud se prodlužují dodací lhůty nebo snižuje spolehlivost dodávek, nástroj automaticky upraví pojistnou zásobu. To se děje plně automaticky a na úrovni jednotlivých vstupních materiálů, případně finálních výrobků. Tímto způsobem lze snížit riziko zastavení výroby.

Příklad automobilového průmyslu ukazuje také úzké propojení výroby nových automobilů s trhem ojetin, které začaly při úbytku nově vyrobených aut zdražovat a následně se rovněž projevuje jejich nedostatek. Rostoucí ceny přepravy kontejnerů a jejich nedostupnost donutily některé dopravce k zavedení kamionové dopravy mezi Asií a Evropou.

Všechny tyto skutečnosti přinášejí mnoho otázek pro další vývoj. Omezí se kupní síla, a tedy i poptávka spotřebitelů? Nastartuje hlad po chybějících surovinách hledání náhradních řešení? Těmi by mohly být jednak objevy nových alternativ k daným surovinám, ale také tlak na recyklaci již jednou použitých surovin. Jednou z prvních cest řešení obvykle bývá rovněž racionalizace výroby a hledání dalších úspor a také tlak na automatizaci a digitalizaci, které mohou pomoci při problému s nedostatkem personálních kapacit a zčásti mohou být výhodou i při karanténních opatřeních.

Nelze opomenout ani hloubkovou analýzu, která odhalí zranitelná místa dodavatelských řetězců. Firma pak musí přijmout adekvátní opatření, která umožní efektivně plánovat výrobu.

Článek byl připraven ve spolupráci s redakcí IT Systems. Máte‑li zájem o naše služby, napište nám.

Autorem článku je Martin Paloncy, který pracuje ve společnosti Logio 11 let a během nich vedl projekty převážně pro zákazníky v oboru automotive, FMCG a zpracovatelského průmyslu. Specializuje se na řízení dodavatelských řetězců, má rozsáhlé a komplexní know‑how v oblasti logistických konceptů ve výrobních společnostech a v implementaci nových logistických technologií vč. automatizace. V Logio vede tým consultingu a současně je odborným garantem pro strategické projekty SCM.